Esquina Homero Manzi a Sur

Kdo byl Homero Manzi

Homero Manzi se narodil jako Homero Nicolás Manzione Prestera 1. listopadu 1907 v Añatuyi v provincii Santiago del Estero. Wikipedie ho označuje za textaře tang a také filmaře. Krátce působil v žurnalistice, poté vyučoval literaturu a španělštinu, dokud ho politické důvody spojené s členstvím v Unión Cívica Radical nepřipravily o učitelské místo, a obrátil se k umění. Zemřel v Buenos Aires 3. května 1951 na rakovinu ve věku 43 let. V roce 1935 se podílel na počátcích FORJA, politické skupiny, kterou Wikipedie popisuje jako lidový nacionalismus.

Písně a scénáře

Manzi působil ve dvou médiích. V roce 1934 založil časopis Micrófono, který se věnoval rozhlasu a argentinskému filmu, a spolunapsal scénář k filmu Nobleza Gaucha, uvedenému v roce 1937. Od roku 1940 psal scénáře s Ulysesem Petit de Muratem a podle Wikipedie tato dvojice v roce 1943 získala Stříbrného kondora za nejlepší adaptovaný scénář k filmu The Gaucho War. V tangu je nejznámější díky textům zhudebněným Aníbalem Troilem a Luciem Demarem: Sur, Barrio de tango, Malena a Che bandoneón. Wikipedie mezi jeho díly uvádí také filmy The Caranchos of Florida (1938) a Savage Pampas (1945), aniž by u každého specifikovala jeho roli.

Básník jižní čtvrti

Španělská Wikipedie uvádí, že Manzi prožil mládí v Pompeyi, čtvrti na jihu města, a že inspirovala mnohá jeho tanga; jedna tamější ulice nyní nese jeho jméno. Webové stránky podniku to říkají jednoduše: jediné dílo jako Sur stačí k tomu, aby Manziho popsalo jako muže Buenos Aires. Právě tento pocit básníka spjatého se svými ulicemi je myšlenkou, na níž je tato kavárna postavena.

The song Sur

Sur má hudbu od Aníbala Troila a slova od Manziho. Wikipedia uvádí, že Troilův orchestr ji poprvé nahrál 23. února 1948 se zpěvem Edmunda Rivery a že toho roku vyšla u RCA Victor. Titíž umělci ji poprvé živě provedli v nočním klubu v Buenos Aires zvaném Tibidabo. Zpěvák s Manziho souhlasem provedl v textu dvě drobné změny; jedna nahradila „florando“ za „flotando“ a tato verze se stala široce přijímanou. Mezi coververzemi jsou nahrávky Julia Sosy, Nelly Omar, Roberta Goyenecheho a Andrése Calamara. Wikipedia dodává, že Troilo a Manzi měli ve čtyřicátých letech další hity, ale žádný se nevyrovnal Sur, které označuje za tango snad nejmilovanější Argentinci.

Aníbal Troilo, druhá polovina Sur

Aníbal Troilo se narodil v Buenos Aires 11. července 1914 a zemřel 18. května 1975. Známý jako Pichuco, jméno, které mu dal otec, byl hráčem na bandoneón, skladatelem, aranžérem a kapelníkem a Wikipedia uvádí, že jeho orchestr patřil k nejoblíbenějším u společenských tanečníků během zlatého věku tanga. Manzi napsal slova k Troilově hudbě v Sur, Barrio de tango a Che bandoneón a po Manziho smrti v roce 1951 napsal Troilo na jeho památku Responso. Edmundo Rivero, který v roce 1948 zpíval Sur, nahrával s Troilem i později, včetně alba Tango recio z roku 1963.

O čem píseň je

Wikipedia popisuje Sur jako elegii za ztracenou lásku zasazenou mezi pamětihodnosti jižní části Buenos Aires a jako nářek nad tím, jak se čtvrť změnila. Roh ulic San Juan a Boedo je jedním z míst, která píseň jmenuje, a turistický portál města Buenos Aires uvádí, že tento roh básník v písni zvěčnil. Tento průvodce text necituje; mosazná deska na zdi kavárny jej nese a z každé nahrávky jej uslyšíte zpívat.

Poslechněte si ji před cestou

Každá streamovací služba má nahrávku z roku 1948 od Troilova orchestru s Edmundem Riverou a pozdější coververze nabízejí dobré srovnání: Julio Sosa, Roberto Goyeneche a Andrés Calamaro ji každý zpívají jinak. Pak zkuste Malenu, kterou Wikipedia datuje do roku 1941 s hudbou Lucia Demareho, a Che bandoneón z roku 1950. Dvacet minut poslechu změní večer: show je postavena na Manziho repertoáru, takže při začátku písní poznáte jejich tvar a budete je moci sledovat, i když jsou slova ve španělštině. Španělská Wikipedia uvádí, že Malena byla inspirována Nelly Omar a věnována jí, jedné ze zpěvaček, které později Sur nazpívaly, což propojuje dvě z těchto písní.

Stůl, u kterého byla napsána

Turistický portál města Buenos Aires uvádí, že Manzi napsal Sur v roce 1948 u jednoho ze stolů kavárny, a článek španělské Wikipedie o podniku uvádí, že jej tam napsal. Článek města o tangu ve čtvrti Boedo dodává, že tam napsal i slova Che, bandoneón, a popisuje kavárnu jako typický buenosaireský tangový dům, kde může návštěvník povečeřet a zhlédnout show. Berte to jako tradici kavárny, podloženou městem. Vlastní web podniku uvádí, že přes stoly kavárny prošli hudebníci, kteří z tanga učinili nejreprezentativnější uměleckou formu města, což je tentýž příběh vyprávěný z druhé strany pultu.

Kavárna s mnoha jmény a plaketami

Podnik uvádí, že bar na tomto rohu byl postaven v roce 1927 a ve 40. letech se stal symbolem městské kultury Buenos Aires. Podle městské turistické organizace Buenos Aires si někteří místní pamatují bar na tomto místě už v roce 1914. Nejprve se jmenoval El Aeroplano, od roku 1937 Nippon poté, co jej koupili japonští partneři, od roku 1948 Canadian a současný název pochází z roku 1981. Kavárna zavřela 6. března 1999 a znovu otevřela v roce 2001 po rekonstrukci, která zachovala původní fasády. Fasádu zdobí několik pamětních desek, mezi nimi i deska Senátu prohlašující tento roh za národní historickou památku, a malované nápisy nad okny uvádějí Manziho tanga s jejich skladateli a roky. Deset minut venku za denního světla je čas dobře strávený.

Od kavárenského stolku až na jeviště

Dnes je kavárna tangovou večeřadlovou scénou. Podnik popisuje show postavenou na Manziho skladbách s poctami Carlosi Gardelovi, zasazenou do toho, co nazývá zlatým věkem tanga, s patnácti umělci na jevišti. Wikipedie datuje toto zlaté období přibližně od roku 1935 do roku 1952, takže Sur patří k jeho pozdějším letům. Programy se mění, takže žádná skladba není zaručena, ale večer stojí na písních, které tomuto rohu vryly do paměti města. Sedíte na rohu, který tyto písně proslavily.

Přečtěte si dále: Tango show Homero Manzi: vstupenky

Pro koho to není

Navštívíte-li tento roh kvůli historii, můžete být zklamáni: je to fungující restaurace, ne muzeum. Hlavním důvodem, proč sem zajít, je večerní tango show. Pokud chcete texty vysvětlit řádek po řádku, přečtěte si nejprve překlad, protože Manzi psal španělsky. A pokud dáváte přednost menším sálům, mějte na paměti, že sál je velký; průvodce vstupenkami o tom říká více. Ani show není přednáška: představuje tango, nikoli Manziho biografii, takže pokud vám na tom záleží, přečtěte si příběh tohoto rohu nejprve zde.